Amálka a housky

středa 22. červenec 2009 11:45

Dobrou chut!

Chtěla bych se podělit s případnými čtenáři o jeden recept po babičce, se kterým jsem sklízela úspěchy nejen doma, ale i v zahraničí. Je o tom, jak udělat doma něco tak běžného a přitom tak výlučného jako housky. Ráda bych ale v této souvislosti také zavzpomínala na osobu, která mi tu dovednost zprostředkovala. Amálka byla totiž po všech stránkách originál.

Houstičky, která pekla moje babička, jsem milovala. Bohužel jsem se jí ale zapomněla zeptat, jak to dělala, že byly tak vynikající. Bylo mi dvacet, když babička umřela a v té době mě pečení absolutně nezajímalo. Vypadalo to, že si babička svoje umění odnesla do hrobu a já se už navždy spokojím s těmi kupovanými.

Když se mi narodily děti, začala jsem zase jezdit na chalupu do jižních Čech a trávila tam s nimi celé léto. Vařit jsem moc neuměla, ale k vůli dětem jsem se musela snažit. Častokrát to šlo cestou pokus-omyl a častokrát jsem si připadala v kuchyni jako Robinsonka. Byla jsem bezradná.  Například, zakoupila jsem v místním smíšeném zboží zmraženou kostku špenátu. Neměla jsem tenkrát ani ponětí, jak se špenát připravuje, natožpak, že může vypadat i jinak, než rozbředlá kejda ze školních jídelen. Nevadí, na obalech jsou přece návody. Čtu: „Vybalíme zmraženou kostku, rozkrájíme na menší kousky, vložíme do kastrolu, dáme na plotnu a ..... dále upravujeme „obvyklým způsobem“. A už jsem utíkala za Amálkou. 

Amálka byla naše sousedka odnaproti. Mohlo jí být tak k šedesáti. Byla malinká, neměla už skoro žádné zuby, vlasů také ne moc, ale zato mělo obrovské břicho. Někteří pamětníci tvrdili, že jí vlastně po porodu před lety už nesplasklo. Pusu měla pěkně prořízlou, ale nikdy nenadávala, nestěžovala si a hlavně, nikomu nic nezáviděla. Žila velmi prostě z důchodu po manželovi. V jejím domku sice byla elektřina, ale nikoliv již tekoucí voda. Pro tu se chodilo ke studni a nabírala se šoufkem. U studny se, hlavně v létě, prováděly i běžné domácí práce jako praní a mytí nádobí. U studny se také vedl společenský život, který spočíval v klábosení přes plot se sousedy nebo kolemjdoucími. Člověk se tak tenkrát, v době před internetem, dozvěděl spoustu novinek. 

 Amálka nikdy nechodila do práce. To ale neznamená, že by nic nedělala. Například vyrážela na houby a jahody (borůvky). Měla v lese svá místa a vždycky přinášela obrovské košíky hub v době, kdy žádný pražák nenašel nic. Také mě fascinovalo, že dokázala natrhat za půl dne kýbl borůvek, což mně se nepodařilo ani za týden. Borůvky se v krámu vykupovaly a tak měla v létě slušný výdělek. Kdysi se jí sice snažila nějaká sociální komise z národního výboru přesvědčit, aby se zapojila do pracovního procesu, ale Amálka se tomu dokázala úspěšně ubránit. 

Dneska by se řeklo, že Amálka žila alternativním způsobem života. Měla ovšem jednu neřest. Asi tak v padesáti se naučila kouřit a propadla tomu tak, že cigaretu neodkládala ani, když sekala na zahradě trávu pro králíky. Obrázek Amálky s kosou v ruce a cigárem v puse se mi vryl do paměti a proto mě docela rozesmálo, když jsem se dozvěděla, že jedné z malých princezen v holandské královské rodině dali jméno Amálie. Kdyby její rodiče, princ Willem-Alexander a princezna Máxima, znali moji Amálku, možná by si to s tím jménem rozmysleli. Ale kdo ví, třeba zrovna ne. 

Amálka byla tedy mým hlavním poradcem v oblasti vaření. Jakmile jsem si s něčím nevěděla rady, už jsem běžela naproti. A ona vždycky dokázala poradit. Bylo to sice ve stylu „to musíš špetku toho a krapítek toho“, ale docela mi to vyhovovalo. Vařím tak dodnes. A tak jsem se po letech dozvěděla i to tajemství houstiček.

housky_plech.jpg housky_svetle.jpg

Takže, budete potřebovat asi tak 
necelé kilo polohrubé mouky
2 vejce, 1 dcl oleje nebo kousek másla (přibližně 100g)
kostičku droždí
trošku mléka do kvásku (asi 2dcl) a přiměřeně vody (2dcl i více)
mák, kmín, sůl dle chuti 

Postup:
Nejdříve do teplého (ne horkého) mléka rozdrobte droždí a nechte na teplém místě chvilku kvasit. Je dobré mléko trošičku ocukrovat, protože pak se kvasinky rychleji množí. Mezitím dejte do velké mísy mouku (ne úplně všechnu, něco si nechte na pozdější vylepšování těsta a na pomoučnění válu a rukou během práce), 1 rozkvrdlané vajíčko, trošku vody, olej nebo rozehřáté máslo a naposledy přidejte mléko s droždím. Můžete to malinko posolit, ale jen trošku.

Pořádně to všechno promíchejte a zadělejte těsto. Ti, co mají elektrický hnětač, mají velkou výhodu. Já si na chalupě vždycky udělám od vařečky puchýře. Kynuté těsto je třeba pořádně zpracovat. Pokud se vám zdá lepivé, přidejte trošku oleje, pokud je moc řídké, přidejte trochu mouky nebo zase naopak trošku vody – zkrátka s tím už se musí každý poprat sám, než se naučí ty správné poměry. Proto je výsledný produkt pokaždé jinak dobrý.

Uhnětené těsto ještě malinko posypte moukou (jen tak lehce zaprášit) a nechte na teplém místě kynout. Mísu s těstem přikryjte čistou utěrkou. Počítejte s tím, že objem těsta se zvětší 2x až 3x, tak hlavně, abyste měli dostatečně velkou mísu a nemuseli pak těsto honit po kuchyni.  Těsto kyne asi tak necelou hodinku.

Vykynutou hmotu vyklopte na pomoučněný vál, odřízněte z ní kousek a zbytek zase dejte do mísy a přikryjte utěrkou. Z toho malého kusu pak odřezávejte kousíčky, ze kterých rukama vyválejte nudličky a už můžete plést houstičky. Můžete ale dělat tvary, které se vám zachce. To obzvlášť milují děti a proto je pečení housek vhodná zábava, pokud máte malé děti. Ušetříte za modelínu a ještě budete mít oběd. A tak postupujte dál, uřízněte další kousek, udělejte houstičky atd. Velikost houstiček záleží na vás, ty moje mají asi tak 10-12 cm, než jdou do trouby. Hlavně musíte s těstem pracovat jemně, aby se ty mršky kvasinky nepolekaly. Pokud se vám těsto lepí na prsty, pomoučněte si je a vál také.
 
 
Housky pokládejte na předem vymaštěný a zahřátý plech. Potom je pomašlujte rozkvrdlaným vajíčkem a posypte solí a mákem nebo kmínem. Housky pečte v předehřáte troubě asi tak na  200 stupňů.  Pečou se přibližně půl hodinky, ale dobře to hlídejte, aby měly pěknou barvu a nebyly naopak spálené. 

Výsledný produkt je výborný jen tak nebo třeba k polévce či ke guláši a pivu. Doufám, že mi nebudete spílat a přeji dobrou chuť. 

Jitka Prokopičová

JitkaPozdě, ale přece08:5912.8.2009 8:59:01
jan kouřilI chlapovi10:0623.7.2009 10:06:25
NULIAch, to se mi sbíhají sliny!22:0722.7.2009 22:07:08
ANanakMoc se mi Vaše povídání zamlouvalo.19:4422.7.2009 19:44:47
NaďaJá se velmi19:1522.7.2009 19:15:52
zuzanasbíhají se mi sliny16:4322.7.2009 16:43:08
Mirek T.A ještě něco...13:3922.7.2009 13:39:38
Mirek T.Houstičky od Jitky13:2222.7.2009 13:22:52
DanaHoustičky12:2122.7.2009 12:21:00

Počet příspěvků: 9, poslední 12.8.2009 8:59:01 Zobrazuji posledních 9 příspěvků.

Jitka Prokopičová

Jitka Prokopičová

Chtěla bych se podělit se čtenáři Lidovek o některé dojmy z Beneluxu i odjinud. Vlastně chci psát o všem možném a doufám, že třeba svými příběhy i někoho pobavím a potěším. V každém případě budu ráda v dobré společnosti

Bydlím v současné době v Holandsku, ale s Českou republikou neztrácím kontakt. Mám ráda lidi (ty slušné) a snažím se brát život s nadhledem a humorem.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy