Hořká pachuť chřestového šílenství

úterý 26. květen 2009 14:30

Uz je zase tady!

Už je to zase tady! „Chřest, Spargel nebo asparagus, asperge nebo śpargla...“, skoro celá Evropa touhle dobou propadá chřestovému šílenství. Sezóna je totiž v plném proudu. Již několik málo let také patřím k vyznavačům této delikatesy, ačkoliv velkou část svého života jsem o chřestu neměla ani ponětí. Ovšem nyní, pod vlivem jedné nové zprávy, mi trochu zhořkl v ústech. A nejspíš i mnoha Holanďanům.

Dlouhá léta byl chřest pro mne něco neznámého. Nějaké jídlo pro vyšší vrstvy. Něco, co se zapíjí drahým francouzským vínem. Buržoazní přežitek. Jestli jsem jej někdy okusila, tak byl zaručeně z konzervy, rozbředlý a bez chuti. Proto jsem nechápala, co vlastně lidi na něm mají. Pak jsem se ale seznámila s tím správným chřestem, čerstvým, křehkým, rovnou z  pole. Úplně jsem obrátila. Chřest jsem si oblíbila a chřestovou sezónu si náležitě užívám.

Chřestová sezóna (zhruba od konce dubna do půlky června) je v mnoha zemích v Evropě obdobím nejdůležitějších kulinářských akcí, slavností a hodů, na které se všichni celý rok těší. Jakmile se to spustí, narazíte na chřest úplně všude. Koupíte ho v supermarketech, na trzích, ve stáncích u silnic nebo přímo na poli od farmáře. Je to šílenství. Nenajdete restauraci, kde by neměli chřestové menu. Existuje bezpočet způsobů přípravy a kombinací, ale nejznámější je asi ten tradiční a jednoduchý. A sice, vařený chřest (pozor – nikoliv převařený“) podávaný se šunkou a bramborem a přelitý buď máslem nebo holandskou omáčkou, neboli „sauce Hollandaise“.

Pěstování chřestu mělo až do předválečných let velkou tradici i u nás. Především chřest z Ivančic na Moravě byl prý svoji kvalitou vyhlášený a žádaný až ve Vídni. V Ivančicích se také každým rokem konají slavnosti chřestu, ačkoliv chřest se tam již nepěstuje a dováží ze Slovenska.

Tady v Holandsku se chřestová sezóna tento rok otvírala na olympijském stadionu v Amsterodamu. Byla zvolena „Ambasadorka chřestu pro rok 2009“ a pět renomovaných šéfkuchařů předvádělo speciality s chřestem na způsob tradičních jídel pěti kontinentů. V tu samou dobu na jiném místě zase proběhla podobná slavnost speciálně pro děti. Pochutnaly si na dobrotách z chřestu a dozvěděly se něco o této magické rostlině, o této „královně zeleniny“ nebo „ bílém zlatu“, jak je zde nazývána. 

 holandsky.bmp   groen.bmp talir.jpg

Chřest je opravdu vyjímečná plodina. Nemá skoro žádné kalorie, ale zato je bohatý na spoustu důležitých vitamínů a minerálů, čistí ledviny, podporuje činnost jater - má zkrátka blahodárné účinky na naše tělo. A také na naši duši, řekla bych, protože je nesmírně lahodný. Pro úplnost musím ještě dodat, že existují dva druhy - zelený a bílý. Jsou to vesměs jiné odrůdy, ale hlavní rozdíl mezi nimi je v tom, že ten bílý nesmí před sklizní spatřit světlo světa. Jinak se vytáhne, zezelená a zdřevnatí. Proto ty "hrobečky na polích", pro jistotu ještě přikryté folií. Oba druhy jsou každý jinak dobrý, ale já mám raději ten bílý.

Chřest není levná záležitost, ale zase to není něco, co by si nemohl průměrný občan dovolit. Ceny se různí podle kvality, která se posuzuje především podle vzhledu. Bílý chřest té nejvyšší kategorie totiž musí mít správnou tloušťku a nesmí být křivý, aby na talíři dobře vypadal. Pro spoustu receptů, kde se používá chřest nakrájený na větší čí menší kousky, ale nemusíte kupovat ten nejdražší a pochutnáte si stejně. V každém případě se ale jedná o zeleninu, jejíž vypěstováni a především sklizeň jsou velmi náročné na lidskou práci. Jelikož je to sezonní práce, najímají se na ni sezonní dělníci. Kde vzít sezonní dělníky? Nejlépe ve východní Evropě.  

hrobecky.jpg  market.jpg

Minulý týden se v Holandsku provalil „chřestový skandál“. Media nešetřila silnými výrazy. „Novodobé otroctví!“, zněly titulky v novinách. Jedna pěstitelka chřestu totiž načerno na svém statku zaměstnávala a ubytovávala zahraniční dělníky. Šlo většinou o Rumuny, ale bylo mezi nimi i několik Poláků a Portugalců. Celkem asi padesát lidí. Pracovali prý od rána do večera, spali v místnosti bez oken (asi někde na půdě nebo ve stodole), žili v zoufalých hygienických podmínkách, byli zamčeni v jejím areálu jako ve vězení, nesměli ven, odebrala jim pasy a za to všechno dostávali almužnu. Přesněji – byla jim slíbena. Výplatu měli dostat až na konci té podivné brigády, po odečtení nákladů na ubytování a stravu.

 Farmářka strávila jednu noc v cele a teď je vyslýchána na svobodě. Většinu z těch obvinění samozřejmě popírá, a dokonce měla tu odvahu (možná i drzost) jít vysvětlovat svoji nevinu do televize. Dělníci prý dostávali minimální mzdu a za minimální mzdu nechce tuhle práci žádný Holanďan dělat. Kde má tedy vzít lidi? Dostane velkou pokutu a jestli se prokáží další podezření, může jít i do vězení. Ani nevím, jestli jí mám přát, aby šla bručet, protože holandské věznice, které jsou teď poloprázdné, vypadají v porovnáni s jejími ubytovacími kapacitami pro zahraniční dělníky jako luxusní hotely. 

Napadá mne ale v této souvislosti jiná otázka. Poslední dobou je tady hodně v módě „Fair trade“. To jsou obchody, ve kterých dostanete různé zboží vyrobené převážně v rozvojových zemích a kde prodejci deklarují, že zboží bylo vyrobeno za férových podmínek, že výrobci dostali férovou cenu. Samozřejmě, to zboží je dražší, než v normálním obchodě, ale mnoho lidí tam nakupuje. Mají nejspíš dobrý pocit, že udělali něco pro Afriku. Tak mě napadá, neměl by být každý obchod „fair“? Znamená to snad, že ostatní obchody jsou nefér? Pro koho? Pro výrobce? Pro sezonní dělníky? Pro konzumenty? Pak bychom ale neměli takový výběr za tak relativně nízkou cenu. Trh je prostě neúprosný. Nemělo by to jít ale až za hranice lidské důstojnosti.

Kontrolní orgány dělají svoji práci a je dobře, že tak činí. Věřím, že spousta podobných „vykuků“ jako paní farmářka si dá příště pozor, aby přinejmenším neporušovali zákony. Ale co ti nebozí Rumuni, kteří jsou ochotni pracovat i za nedůstojných podmínek, protože pro ně je holandská minimální mzda velký peníz? Radnice jim prý poskytla ubytování na dva dny a pak jim zaplatila cestu zpátky domů. No, to jsou jistě rádi. Jejich sen vydělat si nějaké peníze se rozplynul jako mlha. Vrátí se domů s ošklivou zkušeností - a bez peněz.

 A já? Asi budu dál jíst chřest uměrně často tomu, kolik na to budu mít. Lépe řečeno, kolik peněz budu ochotna vydat za takovou pochoutku, která není nezbytná. Zůstane mi ale v puse pachuť při vzpomínce na ty, kteří se v potu tváře zasloužili, abych já si smlsla. Ten pocit má teď možná i víc Holanďanů. 

Jitka Prokopičová

Lucie S.Děkuji za hezký článek, Jitko.20:227.6.2009 20:22:42
JitkaVzkaz pro pana Kouřila20:5128.5.2009 20:51:48
zuzanajsem moc ráda09:5627.5.2009 9:56:20
májamáte hluboké sociální00:0227.5.2009 0:02:46
čtenářChřest s hranolky?19:3826.5.2009 19:38:00
NaďaMně tedy19:1726.5.2009 19:17:44
seniorTO p. Kouřil18:4526.5.2009 18:45:32
NULIOno to povídání17:0626.5.2009 17:06:45
jazzšpargľa16:5926.5.2009 16:59:22
jan kouřilChřestové fámy15:5926.5.2009 15:59:18
Jiří Beránekmanželka přinesla domů15:1226.5.2009 15:12:06
seniorŽárovička zablikala14:5926.5.2009 14:59:10
Mirek T.Milá Jitko,14:4626.5.2009 14:46:47

Počet příspěvků: 18, poslední 7.6.2009 20:22:42 Zobrazuji posledních 18 příspěvků.

Jitka Prokopičová

Jitka Prokopičová

Chtěla bych se podělit se čtenáři Lidovek o některé dojmy z Beneluxu i odjinud. Vlastně chci psát o všem možném a doufám, že třeba svými příběhy i někoho pobavím a potěším. V každém případě budu ráda v dobré společnosti

Bydlím v současné době v Holandsku, ale s Českou republikou neztrácím kontakt. Mám ráda lidi (ty slušné) a snažím se brát život s nadhledem a humorem.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy