Poslední výzva: Karel Malich

sobota 27. duben 2013 12:00

Také jste už někdy zažili na nějaké výstavě pocit, že se vznášíte někde v meziprostoru a je vám tak dobře, že byste takto chtěli setrvat co nejdéle? Samozřejmě v naprosto střízlivém stavu neovlivněném becherovkou ani trávou. Já naposledy na výstavě Karla Malicha v Jízdárně Pražského hradu a ještě předtím v hangáru na ponorky v rotterdamském přístavu.

Výstavu Karla Malicha, významného českého novátora umění, která právě probíhá (přesněji: chýlí se ke konci) v Jízdárně Pražského hradu a která ukazuje jeho dílo od počátku 60. let až do dneška,  jsem si nechtěla nechat ujít.  „Existují výstavy, které vás zasáhnou na první pohled. Sotva vstoupíte, víte, že vidíte něco výjimečného, a to nejen díky samotným autorovým dílům, ale zejména díky originální instalaci,“ napsal architekt Gebrián na serveru lidovek a tím mne ještě víc navnadil.

 A skutečně.Vstupujete do prostoru Jízdárny a před vámi obrovská tmavě šedá zeď nesoucí jenom velký nápis - Malich. Tu zeď lze ale z obou stran obejít. Octnete se pak ve velkém sále Jízdárny, v šeru se zatemněnými okny a  kolem vás rozprostřené nebo ze stropu zavěšené drátěné plastiky a jiné objekty.  A před vámi, úplně na konci světlo. Připadáte si jako v nějakém chrámu. Nahoře za vámi jako z kůru zaznívá z 1.patra non-stop tlumený hlas. Je to Malichův text z jeho básnické prózy, který doprovází výstavu jeho kreseb a pastelů.

 Malich_4.jpg

Tak zvláštní pocit, některé zavěšené plastiky se lehounce pohupují a vy zlehka a zticha nakračujete po měkkém koberci, který pokrývá celý ten velký prostor. To na výstavách často nebývá. Máte chuť si sednout na zem, pozorovat ty drátěné chumlance a naslouchat hlasu, který se ozývá jakoby z dálky. A jak pokračujete dál ke světlu, i záclony na oknech jsou světlejší a koberec také. Úplně na konci je další zeď s obrovským sluncem, kterou lze obejít a za ní, uprostřed, stojí velký bílý válec,do nějž lze vstoupit. V něm zvolna se otáčející drátěná plastika z osmdesátých let, „Lidsko-kosmická soulož“ jako nový začátek -  energie, zrození.

V patře se pak můžete zabořit do velikánských měkkých polštářů a sledovat film o umělci s pocitem, jako by mluvil přímo k vám - obyčený, milý a vitální člověk, který ve svých téměř devadesáti letech stále tvoří. Výstava, jejíž architektonickou koncepci vytvořil Malichův žák z AVU Federico Díaz „se snaží návštěvníka uvést do vnitřního světa umělce, který celý život usiluje o zhmotnění neviditelného, zachycení světla a proudění energie, nalezení harmonie a rovnováhy,“ a myslím, že se jí to docela daří. “Malichova tvorba je plná světla, pozitivní energie a objevování,” stojí v letáčku k výstavě a já mám pocit, že nějakou tu energii mi i předal.

malich_5.jpg

Povznášející dojem z výstavy jsem měla ještě hodně dlouho potom a vzpomínala, kdy se mi něco podobného přihodilo. Je to skoro už rok, bylo to v hangáru starého rotterdamského přístavu, kde Museum Boijmans ve spolupráci s přístavem pořádá sezonní umělecké výstavy. Vloni tam byla instalace mezinárodně uznávaného konceptuálního umělce, který žije v Paříži, narodil se v arménské rodině v Turecku a říká si krátce prvním jménem Sarkis. Tam jsem se spolu s dalšími návštěvníky projížděla na vypůjčeném bílém kole polepeném bělostným peřím a k tomu nám zněla zvonkohra z vysoké věže uprostřed hangáru, kterou tvořily kmeny stromů. Připadala jsem si jako andělský pošťák v nebi, konkrétně asi v holandském nebi, vzhledem k těm kolům.

kola.jpg

Možná si řeknete, že mi už asi hrabe, když se na výstavách vznáším někde v meziprostoru. Ale není to také jedním z poslání umění – povznést i pokleslého kulturního laika, přimět k zamyšlení, zažehnout v něm nějakou jiskru a příjemné pocity i bez pomoci halucinogenních prostředků?

Instalace Sarkise už bohužel skončila a nevím, jestli tento projekt putuje někam dál, ale na Karla Malicha můžete ještě zajít, i když už zbývá jen pár dnů.

Více o výstavě a Karlu Malichovi na: www.karelmalich.cz

 

Jitka Prokopičová

Jitka Prokopičová

Jitka Prokopičová

Chtěla bych se podělit se čtenáři Lidovek o některé dojmy z Beneluxu i odjinud. Vlastně chci psát o všem možném a doufám, že třeba svými příběhy i někoho pobavím a potěším. V každém případě budu ráda v dobré společnosti

Bydlím v současné době v Holandsku, ale s Českou republikou neztrácím kontakt. Mám ráda lidi (ty slušné) a snažím se brát život s nadhledem a humorem.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora