Můj dvojitý víkendový horor

čtvrtek 31. leden 2013 16:00

Frankenstein´s Army
zdroj: internet

Minulou sobotu jsem zažila horor. Vím, to teď říká hodně lidí. Já jsem viděla ale i ten filmový, který se jmenuje Frankensteinova armáda. A ten mne nezklamal.

Minulou sobotu bylo tady v Holandsku počasí, že by bývalo lepší zůstat pěkně doma v teple. Sněžilo a z toho jsou vždycky Holanďani dost vykolejení. Vlaky mají zpoždění, pokud vůbec jezdí, na dálnicích jsou zácpy, hrůza. Já jsem se přesto vydala na dalekou cestu na západ. Měla jsem dva velmi pádné důvody. Jela jsem na ambasádu do Haagu volit svého prezidenta a potom do Rotterdamu na filmový festival. Mezinárodní filmový festival se tam koná každoročně v lednu a od té doby, co žiju v Holandsku, jsem jeho věrným návštěvníkem. Promítají se tam zajímavé filmy, a jak už to na festivalech bývá, vládne tam i skvělá atmosféra.

Jeden ze snímků, který jsem si tentokrát vybrala, byl horor. A ne ledajaký – zombie horor a ještě k tomu s nácky. Brrr! Co mě to proboha napadlo? Normálně takovéhle filmy nevyhledávám, do kina bych na to nešla ani náhodou a když se něco takového objeví po půlnoci v televizi, přepínám okamžitě na druhý program, jakmile jde do tuhého.  Ten film ale vzbuzoval moji zvědavost.  Dost se o něm psalo, ale hlavně - hraje tam Karel Roden, jeden z mála našich herců, kteří se dokázali prosadit i v zahraničí.

Tento horor vymyslel a režíroval talentovaný holandský režisér Richard Raaphorst a odehrává se v něm zhruba toto: Na sklonku druhé světové války narazí malá skupina ruských vojáků na území  Německa na tajnou nacistickou laboratoř, ve které se vyvíjí zbraň, která by ještě mohla změnit konec války – supermonstra vytvářená z mechanických částí i z částí lidských těl podle receptu legendárního doktora Frankensteina. Vojáci se dostanou do pasti a začíná boj o přežití.

Vynervovaná jsem byla, už když jsem usedala do řady ve vyprodaném sále. Nevím, jestli víc působil strach z toho, co uvidím nebo to, že jsem se mezitím dozvěděla, jaké jsou předběžné výsledky sčítání hlasů. Srdce mi bušilo jako před infarktem. Co budu dělat, až to nebudu moct vydržet? Přepnout program nemůžu, utéct taky nemůžu, protože sedím dost nešikovně uprostřed řady. Tak snad jedině zavřít oči a a zacpat si uši.

Tenhle horor byl ale trochu jiný, než jsem čekala. Samozřejmě tam lítají ruce, nohy i hlavy a stříká krev, ale když se od toho oprostíte a řeknete si, že je to přece jenom sci-fi, pak dozajista oceníte celkové provedení té hrůzostrašné podívané. Například skvělou kameru, která schválně vypadá jako improvizace, protože celý ten film je jakoby snímaný jedním z aktérů, kameramanem Dimitrijem, který má v rámci Stalinovy propagace dokumentovat vítězné tažení sovětské armády. Oceníte trikovou práci, překvapivé střihy i neuvěřitelné variace těch smotanin robotů s lidskými díly. V tom se Richard Raaphorst skutečně vyřádil a je vidět, že ne nadarmo se předtím živil jako grafický designér.  Na filmu je sympatické i to, že nepostrádá černý humor a rozhodně to není jenom bezduchá přehlídka bizarnosti a násilí. Film se natáčel převážně v České republice - v exteriérech i v hornickém skanzenu ve Vinařicích a sám Raaphorst vybrané lokace a spolupráci velmi ocenil. 

Karel Roden hraje v hororu šíleného vědce, který ty stvůry vytváří, a ve filmu se objeví až skoro v druhé polovině.  Jeho výkon je ale jako vždy brilantní.  Až se bude Frankensteinova armáda promítat nebo prodávat jako DVD v Česku, zkuste i vy - bojácní jako já - překonat strach a podívat se. Myslím, že taky nebudete zklamáni.

Filmový horor jsem tedy přežila a ten prezidentský přežiju taky. Máme prezidenta, kterého jsem sice nevolila, ale doufám, že bude dobrým prezidentem. Věřím, že využije svých schopností, vzdělání a inteligence ku prospěchu své země. Že bude stmelovat a ne rozdělovat.  Že ty, kteří ho volili, nezklame a ty druhé třeba mile překvapí. Věřím, že nám nebude lhát, ani z nás dělat blbce, protože to by snad jinak na něj musel Richard Raaphorst poslat Frankensteinovu armádu. A to bych mu teda rozhodně nepřála.

Jitka Prokopičová

Jitka Prokopičová

Jitka Prokopičová

Chtěla bych se podělit se čtenáři Lidovek o některé dojmy z Beneluxu i odjinud. Vlastně chci psát o všem možném a doufám, že třeba svými příběhy i někoho pobavím a potěším. V každém případě budu ráda v dobré společnosti

Bydlím v současné době v Holandsku, ale s Českou republikou neztrácím kontakt. Mám ráda lidi (ty slušné) a snažím se brát život s nadhledem a humorem.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora