Sedmnáct

pátek 2. březen 2012 11:20

Janis Ian dnes. Foto z její webové stránky www.janisian.com

"Půjdem na koncert", sdělil mi nedávno můj muž. "Přijede Janis Ian". "Tak tu vůbec neznám", přiznala jsem se.

Americká folková zpěvačka Janis Ian byla velmi populární v Americe i v západní Evropě hlavně v sedmdesátých a osmdesátých letech. Byla možná idolem celé jedné generace, ke které patřím i já, ale Janis mne, musím přiznat, nějak minula. Nevím, jestli je to jenom tím, že jsou mé obzory trochu omezené, anebo i tím, že komunisti v té době celkem úspěšně veškerý import západní kultury filtrovali a jejich sítem prošli tak maximálně Bob Dylan a Joan Baez, protože se jako autoři a interpreti protest songů i politicky angažovali. Tedy hlavně Joan Baez. Když už Janis, tak mne napadá spíš Joplin, která sice nebyla oficiálně v kursu, ale byla to taková bomba, že prorazila i železnou oponu.

Je to s podivem, že Janis Ian nevyužil tehdejší režim k propagandě, protože hned její první písnička „Society Child“, kterou napsala ve 13 letech, byla v USA dlouho tabu, neboť se dotýkala rasových předsudků tehdejší Ameriky. Je o lásce mladé dívky k černošskému chlapci, která je vystavena silnému tlaku společnosti i své rodiny a svůj vztah raději ukončí. V některých státech Ameriky způsobila tato píseň takový poprask, že ji radia odmítala hrát a Janis prý dostávala i výhružné dopisy. Nevím tedy, jestli tehdejší cenzoři kultury o Janis věděli, já ale ne. Nepoznamenaná znalostí a zkušeností jsem se tedy vydala se svým mužem do naší hudební Mekky zde v Eindhovenu, do koncertní haly „Frits Philips Muziekgebouw“. V očekávání, že to může být i nuda.

Zaplněný sál napovídal, že to nuda asi nebude. „Těch pamětníků tady bude dost“, pomyslela jsem si. Pak jsem se ale rozhlédla kolem a viděla i spoustu mladých lidí. Usadili jsme se do ne příliš pohodlných křesel, kde nikdy není dost místa na nohy, zhasla světla v sále a nasvícené zůstalo jenom podium s kytarou opřenou o piano. Přišla malá, podsaditá, bělovlasá babička v džínách a v kostkované košili . Mile se usmála, pozdravila své publikum (není v Holandsku poprvé), vzala do ruky kytaru a spustila. Jenom mi spadla brada údivem. Ten hlas... až mi přeběhl mráz po zádech.

Dostalo mne i to, s jakou otevřeností a vtipem mluvila o své homosexuální orientaci a svých životních peripetiích a pocitech. Její asi nejslavnější písnička, za kterou v roce 1975 dostala cenu Grammy, se jmenuje „ At Seventeen“ . Složila ji velmi mladá, nebylo jí daleko od těch sedmnácti a interpretuje v ní strasti a bolesti mladé dívky, pro kterou sedmnáct není  zrovna štastné období.

Ta písnička se mi pořád vrací v mysli a něco mne nutí si ji často prozpěvovat. Vracím se s Janis Ian do té doby a moc dobře jí rozumím.  Vracím se do školních a studentských let, která odvál čas. Tak často bych si přála být mladší. Nebo alespoň, kdyby se ten krutý běh života trošku zpomalil. Těch sedmnáct bych ale zpátky nechtěla ani za nic.

„V sedmnácti jsem se dozvěděla pravdu, že láska je jenom pro ty hezký holky, pro královny krásy a ne pro ošklivá kačátka jako já“...zpívá Janis.  „Uggly girls like me at seventeen....“

Taky jsem to měla problematické.  Ne snad, že bych byla až tak ošklivá, jako spíš tlustá. Ach jo, těch sedmnáct, ten věk, kdy se tolik chcete líbit klukům, nosí se upnuté džíny a přiléhavá trička a vy v nich vypadáte jako menší slonice. Jak jinak zamaskovat chybějící sebevědomí  než cigaretou v ústech a občas nějakým silným výrazem, že? Což ovšem, jak mi došlo až mnohem později, působilo ještě odpudivěji než ta ztepilá postava. Sedmnáct...je to složité a bolestivé období.  Tahle píseň, ač vznikla před mnoha lety, oslovuje stále i nové generace, protože se dotýká problému, který jde napříč časem i místem a potká snad každého z nás.

„Nedokážu pochopit, proč si někdo může myslet, že dneska mladí lidé téhle písničce už nerozumějí. Mně je patnáct a tahle píseň mi dává pocit, že v tom nejsem sama“, napsala nedávno jedna posluchačka na utube. Jiný posluchač přiznal, že ho píseň oslovila hned, když ji slyšel poprvé a byl ve věku teenagera. Teď je mu přes šedesát a pořád si pamatuje každé slovo.

Sama Janis Ian vzpomíná, že si písničku s ní zpívali na koncertech tisíce lidí, i když třeba ani neuměli dobře anglicky. „Když se vám podaří alespoň jednou, jedinkrát za život napsat něco, co osloví celé generace na této zemi, uvědomíte si, že život stál za to“, řekla Janis Ian.

Ač se tedy ke mně Janis dostala se zpožděním, po tolika letech, jsem moc ráda, že jsem ji objevila.

A co vy, přátelé, jak vám bylo v sedmnácti?

 

Dole jsou odkazy na text a videa s písničkou „At seventeen“, kterou si do svého repertoáru zařadila i Celine Dion.

 

http://www.karaoketexty.cz/texty-pisni/ian-janis/at-seventeen-202066

http://www.youtube.com/watch?v=7oCTMcbQ1QE&feature=related

Jitka Prokopičová

Jitka Prokopičová

Jitka Prokopičová

Chtěla bych se podělit se čtenáři Lidovek o některé dojmy z Beneluxu i odjinud. Vlastně chci psát o všem možném a doufám, že třeba svými příběhy i někoho pobavím a potěším. V každém případě budu ráda v dobré společnosti

Bydlím v současné době v Holandsku, ale s Českou republikou neztrácím kontakt. Mám ráda lidi (ty slušné) a snažím se brát život s nadhledem a humorem.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora