Fanda, Jarda a Litina

pátek 14. květen 2010 11:30

Tohle je Fanda.

Co má společného Fanda s Jardou? Co mají tito dva do činění s jinými stálými či dočasnými obyvateli malebné vesničky, kam jezdím už léta na prázdniny? A co s nimi mám společné já? No přece, my všichni milujeme Litinu.

Litina není ani žádná dívka, ani zvířecí mazlíček a už vůbec ne ten kus železa, případně slitiny,  který se používá mimo jiné na vaření. S tím vařením ale přihořívá. Litina je k jídlu a to dokonce velmi. Litina je totiž tradiční kynutý bramborový koláč, něco na způsob bramboráku, do kterého ale dáte kvasnice, necháte vykynout, nalijte na plech a upečete v troubě. Od toho nejspíš to jméno, že se prostě lije na plech nebo pekáč, který může být dokonce přímo litinový. Ačkoliv, někteří zlí jazykové by klidně mohli tvrdit, že někdy se příliš vypečená litina může podobat i tomu kusu kovu či slitiny. To už je ale jiná otázka a vrátím se k ní později.

Litina je tradiční jídlo na jihu Čech. Nevím, jak přesně velký má akční rádius, ale řekla bych, že ten bermudský trojúhelník je tak někde mezi Pískem, Táborem a Strakonicemi. Vyskytuje se ale v různých obměnách a pod jinými jmény i v jiných krajích. Já si ji pamatuji, od chvíle, kdy si něco ze svého dětství trochu pamatuji a kdy mi bylo umožněno začít jíst i poměrně mastná a nezdravá jídla, což bylo nejspíš velmi záhy. Dříve jsme se s tou výživou tak moc nepárali.

Litina je asi proto tak populární, že jednak velmi spolehlivě člověka nasytí, moc nestojí a můžete do ní použít i co dům dal. Je to něco na způsob dortu, co pekli pejsek s kočičkou, ale ne zas až tak přehnaně. Týká se to jenom uzenin a tuku. Právě proto, že je to, co dům dal a že hospodyně si dřív nelámaly hlavu s nějakými recepty a vážením, je litina vždycky trošku původní umělecké a kulinářské dílo. Pokaždé trochu jiná, ale vždycky stejně dobrá. Není to žádné dietní jídlo. Je mastná, je v ní spousta česneku a majoránky a můžete ji cítit hezky dlouho. Ten, kdo jí ale jednou přišel na chuť, se k ní stále vrací.

Jak jsem předeslala úvodem, holdujeme jí všichni v naší vsi i širokém okolí a vzájemně si nosíme ochutnávat. Já teda nosím hlavně Fandovi a Jardovi. To jsou moji kamarádi z dětství. Fanda je přímo odnaproti a jako malé děti jsme si velmi vyhráli. Někdy jsme se samozřejmě i nepohodli a jednou mě dokonce kousnul. Už jsem mu ale dávno odpustila. S Jardou mám společné ještě větší dobrodružství. My dva jsme se totiž ve svých čtyřech letech málem společně utopili.

Bylo to na jaře, když tály sněhy a byla velká voda. Naše domky stojí blízko potoka a tak jsme si v dětství hráli u potoka skoro pořád. Ten den jsme to ale nejpíš měli zakázané, ale přesto jsme nějak nepozorovaně utekli. V místě, kde cesta přetíná potok, byla voda svedena do dvou velkých a dlouhých rour. V ten osudný den se ale valila takovou rychlostí, že ty dvě roury sotva stačily takový nápor pojmout. Asi nás hrozně bavilo to pozorovat a nespíš jsme do potoka házeli klacíčky, abychom pak sledovali, kam plavou. Co tak může dvě malé pitomé děti napadat. Už nikdo přesně neví, jak se to všechno seběhlo a kdo tam spadnul dřív. Variant je více. V každém případě jsme tam zahučeli a propluli těmi rourami oba dva. Nejspíš každý jinou, to se taky přesně neví. Naše svědectví je nepřesné. Já si jenom pamatuji, že tam bylo žluto a strašně to hučelo. Pak jsem ztratila vědomí a probrala se až doma v posteli. Takže to mám zprostředkovaně. Naštěstí nás prý zahlédla sousedka, která bydlela u potoka a pohotově nás vytáhla z tůně, kde jsme se plácali jako kapři.

Řeknu vám, už tenkrát jsem poznala, že celebrity nemají vůbec lehký život, ačkoli jsem o jejich existenci neměla vůbec tušení. Dlouho jsme byli oba populární v širokém okolí a kdyby tenkrát existoval Blesk, je možné, že jsme se octli i na titulní stránce. To byl totiž skutečně zázrak. Ještě mnoho let potom jsem slýchávala a upřímně nesnášela ty trapné komentáře ve stylu: ”A čípak ty jsi?”  „ Jó....ty jsi ta, co plula tím kanálem?!”

Tak tenkrát jsme se s Jardou poprvně podruhé narodili. A tak mu teď občas můžu nosit ochutnávat litinu. Vám se pokusím popsat, jak ji dělám:

Budete potřebovat přibližně:

1 l mléka, 1 kg hrubé mouky, 4-5 velkých brambor, 2-3 vejce, kostičku droždí, 1 paličku česneku, sůl, pepř, majoránku, pažitku, mák a.....teď přijde ta improvizace co dům dal: buď pořádnou hrst škvarků nebo 100-200 g uzeného nebo buřtů a k tomu ještě alespoň 3 velké lžíce sádla nebo oleje, případně anglickou slaninu. Podle toho, co máte a co vám chutná. Můj táta má například rád škvarky a posledně mi jejich nepřítomnost v litině vytknul. Pak ale slupnul i tu s buřtama.

litina_pekac_siroky.jpg Litina_kousky.jpg

Postup:

Brambory oloupete a syrové nastrouháte na jemném struhadle. Do části teplého mléka rozdrobíte droždí a necháte vykvasit. Zbytek mléka hodně ohřejete. Na pánvičce rozpečete škvarky nebo buřty nebo uzené se sádlem, podle toho, co máte.

Všechno to nalijete do hrnce s nastrouhanými bramborami (pořádně velkého, nejlepší je pětilitrový), přidáte vejce a za stálého míchání  a kvrdlání sypete mouku. Mouka musí být hrubá, jinak se vám těsto slije a budete mít slitinu, nikoliv litinu.

Přidáte ještě utřený česnek, nakrájenou pažitku a majoránku. Osolíte a opepříte. Nebojte se česneku a soli, brambory to do sebe vsáknou. Přikryjete hrnec utěrkou a na teplém místě necháte kynout. Půl hodiny až hodinu, to uvidíte, jak jde těsto nahoru.

Potom hmotu ještě znovu zamíchejte, pokud se vám zdá řídká, přidejte jestě mouku. Těsto musí být hustší, ale ne zas moc. Tak, aby se dalo lít. Plech nebo pekáč vymažte pořádně tukem a vysypejte mákem. Je to jednak hezké a chutné, ale hlavně se vám litina po upečení lépe vyklopí. Nalijte na plech s vysokým okrajem nebo pekáč (dávka stačí na 2 plechy) a dejte do trouby vyhřáté asi na 180 stupňů. V průběhu pečení, když se vytvoří kůrka, namašlujte ještě jednou nebo dvakrát povrh litiny sádlem nebo olejem. Pečete asi necelou hodinku. Do zlatova upečenou litinu vyndejte z trouby a nakrájejte na kusy jako koláč.

Je výborná teplá, vlažná a dá se jíst i studená. Nejlépe k ní chutná pivo nebo kafe, případně melta.

Přeji vám dobrou chuť a doufám, že nebudete mít žlučníkový záchvat.

 

 

 

Jitka Prokopičová

Josef L.Litina20:5630.5.2010 20:56:30
jitkaWikipedie20:5217.5.2010 20:52:46
Mirek T.I když na tom vůbec nezáleží,16:4017.5.2010 16:40:54
jitkaJá taky děkuji za informaci22:1215.5.2010 22:12:07
Jirka B.Oprava titulku16:1415.5.2010 16:14:36
jitkajihoceska viska15:1815.5.2010 15:18:29
MartaRecepty jako bonus23:4914.5.2010 23:49:53
NULIJá to neznám,20:5314.5.2010 20:53:52
jitkaPane Rudolfe,19:0314.5.2010 19:03:17
jitkaTo je v pořádku18:5014.5.2010 18:50:48
RudolfDík za článek,17:3814.5.2010 17:38:24
jitkaMák tam je17:2214.5.2010 17:22:57
Jirka B.A ještě v tom receptu postrádám mák.16:5214.5.2010 16:52:48
zuzanazajicovamňam....13:5414.5.2010 13:54:07
jitkaTo jsem se lekla12:4814.5.2010 12:48:18

Počet příspěvků: 22, poslední 30.5.2010 20:56:30 Zobrazuji posledních 20 příspěvků.

Jitka Prokopičová

Jitka Prokopičová

Chtěla bych se podělit se čtenáři Lidovek o některé dojmy z Beneluxu i odjinud. Vlastně chci psát o všem možném a doufám, že třeba svými příběhy i někoho pobavím a potěším. V každém případě budu ráda v dobré společnosti

Bydlím v současné době v Holandsku, ale s Českou republikou neztrácím kontakt. Mám ráda lidi (ty slušné) a snažím se brát život s nadhledem a humorem.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy