Na holandské vsi

pátek 2. duben 2010 12:24

Hlavne nesmí chybet rybnícek

Žila jsem rok na holandské vsi. Nejdřív jsem si myslela, že si nezvyknu, ale pak se mi odsud ani nechtělo. Holandská vesnice se od té české v lecčems dost liší.

Ono by se takové vesnici u nás spíš řeklo městys. Například ta naše měla asi pět hospod, sámošku, školu, drogerii, banku i poštu, lékárnu a kadeřnictví, dva butiky s módním zbožím, obchod s nábytkem a samozřejmě větrný mlýn.

Bylo tam zkrátka všechno, jenom chybělo nádraží, ačkoliv vlaky nám svištěly za plotem a závory klinkaly každou čtvrt hodinu.  „Jó, tenhle vlak u nás nestaví “, posteskla jsem si pokaždé, když začaly zvonit. Tak jsem si na tu zvukovou kulisu zvykla, že mi teď docela chybí.

Naše vesnice měla také typickou pachovou kulisu. Každé ráno, když jsem vyšla před dům, mne to praštilo do nosu. Není divu. V Holandsku je tolik dobytka pasoucího se venku a tolik prasat, že váš nos to prostě musí zaznamenat, i kdybyste měli rýmu. Mám pocit, že jsem cítila hnůj, i když jsem poprvé přistála v Amsterodamu na letišti Schiphol. Někdy jsem si říkala při pohledu na ty holandské pastviny a úrodná pole, že ten praotec Čech se asi spletl a měl jít ještě nějakých tisíc kilometrů dál na západ, aby se usadil v zemi strdím a mlékem oplývající. Asi se mu už dál nechtělo.

vlak.jpg molen2.jpg

Naše vesnice, tak jako každá holandská vesnice byla celá vydlážděná a pečlivě zametená. Na to Holanďané velmi dbají. I když hospodaří na kdovíjak velké farmě, okolo mají naklizeno a před domem množství kytek. Častokrát to přehánějí a vyvářejí neuvěřitelné kýčovité tvary z živých plotů, a tak se můžete kochat při pohledu na ovečky a jiná zvířátka nebo na křesílka, na kterých se nedá sedět, případně srdíčka, konvičky, spirály, či jiné roztodivné tvary. Nezřídka ti nejrozjívenější vytvářejí před svými domy celé labyrinty jako malá Versailles. Já jsem si častokrát při pohledu na ty jejich předzahrádky vybavila povídaní Vladimíra Menšíka, při kterém jsem se vždycky válela smíchy. Jmenuje se to myslím Perpetuum mobile a je o strýčkovi v Brně, který si dělal před domem taková malá Versailles z macešek, až mu to jeden neukázněný pejsek znehodnotil svým exkrementem. Ten strýček řádil jako ďas. Nevím, co by dělal Holanďan, ale nejspíš by zachoval klid a byl rád, že má pohnojeno.

Předzahrádky jsou tedy vyšperkované a jenom na koukání. Tam by se nikdy žádný Holanďan neposadil. Na obývání jsou zahrádky za domem. K vůli soukromí.  Aby nebylo vidět, že třeba zrovna nic neděláte a v rozporu s protestanstkou tradicí se jen tak flákáte.  Na zahradách za domem se nejčastěji setkáte s další holandskou vášní, a to jsou jezírka. Někdy je jich i více a spojují je potůčky a všelijaké fontánky, prostě musíte vnímat vodu. Holanďani jsou s vodou tak spjatí, že ji chtějí mít i doma na zahradě. Také jsme měli jezírko, plavaly v něm větší i menší červené rybky. Ty větší časem vylovil čáp a ty drobné vypaběrkoval ledňáček. Docela se mi to hodilo. Já jezírka nemám moc ráda, vidím v nich především „semeniště komárů“, jak říká moje maminka. Pan domácí nakonec také usoudil, že jezírko je nanic a zasypal jej. Vánoční stromeček se na tom místě pak mnohem lépe vyjímal.

hortensie.jpg konvicka_velka.jpg

Ve svých domech mají Holanďani naklizeno a vzhledem k tomu, že většinou nemají záclony, můžete to i posoudit. Skoro každý průměrný holandský dům, a nejen ten na vesnici, má takzvanou „bijkeuken“. My bychom řekli „zadní kuchyň“, ačkoliv přesně to znamená spíš „ postranní“. Ta slouží jako spíž, prádelna, sušárna, a odkladiště nepořádku. To proto aby ta přední kuchyň mohla zůstat hezká. Jako odkladiště nepořádku slouží ovšem především garáž. Každý Holanďan má totiž u domu garáž, ale skoro žádný v ní nemá auto. Najdete tam zahradní náčiní i nábytek, žebříky, řemeslnické potřeby, kočárky, golfové hole, ale hlavně kola. Protože každá holandská rodina má ne jedno kolo, ale hned několik. Tak například, my jsme jich měli v garáži pro jistotu sedm. Co kdyby přijely děti a chtěli jsme jet na výlet.

Nejvíc mě u nás na vsi ovšem nadchnul tenisový klub. Měl asi pět kurtů, pečlivě udržovaných a velmi příjemnou klubovnu s barem. Tam se pak všichni sportovci po tenisovém klání sešli, aby probrali všechny ty neodkladné vesnické záležitosti. Řekla bych, že jádro společenského života se odehrávalo právě v tenisovém klubu. Všechny akce organizoval a pravidelně nás mailem obesílal místní učitel Šárl. Šárl byl skoro jako spam. Také tak houževnatý. Byl nejčastějším spoluhráčem mého muže a tahal ho na kurt za každého počasí. I v zimě. Pršelo, mrzlo? Nevadí. Při hře se zahřeješ. Jednou napadlo asi deset centimetrů sněhu. Šárl zase volal. Tak dneska se to prý ruší. To je překvapení, to by nás snad ani nenapadlo.

Poslední dobou se čím dál víc Holaďanů stěhuje. Někteří prý i do Čech. Nemějte z nich strach. Jsou to pracovití, skromní a příjemní lidé. A kdybyste se náhodou rozhodli některému prodat chalupu, udělejte mu na dvorku rybníček. Určitě ho to potěší.

 

 

Jitka Prokopičová

Jitka Prokopičová

Jitka Prokopičová

Chtěla bych se podělit se čtenáři Lidovek o některé dojmy z Beneluxu i odjinud. Vlastně chci psát o všem možném a doufám, že třeba svými příběhy i někoho pobavím a potěším. V každém případě budu ráda v dobré společnosti

Bydlím v současné době v Holandsku, ale s Českou republikou neztrácím kontakt. Mám ráda lidi (ty slušné) a snažím se brát život s nadhledem a humorem.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora