Olympijské kruhy - tradice nebo motivace?

středa 3. březen 2010 15:15

Sven Kramer a jeho trener Kemkers

Tak jsme přežili olympiádu. Tentokrát jsem to moc neprožívala, asi k vůli tomu časovému posunu. Přinesla mnoho napínavých okamžiků, nesplněných očekávání a zklamání, ale také mnoho překvapivých vítězství. Tak už to ve sportu i v životě chodí. Přinesla i mnoho otázek.   

Viděla jsem v přímém přenosu jenom pár sportovních klání. Neřídila jsme si budíka, abych sledovala nervy drásající hokejové zápasy a udělala jsem možná i dobře. Vlastně jsem si opravdu užila jenom to bruslení, tak jako si jej tady v Holandsku užívám i v reálu. Držela jsem palce Martině Sáblíkové a třásla se strachy, aby nezapomněla vystřídat dráhu, tak jako se to stalo zdejšímu  hrdinovi a bruslařskému králi Svenovi Kramerovi. V jeho případě to bylo o tolik bolestnější, že on sám by ani nezapomněl, ale jeho trenér udělal chybu a na tu špatnou dráhu ho poslal. V tu chvíli máte pocit, jako by se svět na chvíli zastavil. Nemůžete to pochopit. Když si člověk představí, kolik úsilí a času ten dotyčný sportovec musel vynaložit, kolik potu a odříkání ho to stálo, jaká je to strašná dřina, jaké nervy a tlaky na sportovce vyvíjené – prostě musíš vyhrát, musíš!  Měla to být jubilejní stá zlatá olympijská medaile pro Holandsko v celé historii olympijských her. Jestli nějaká zlatá měla být jistá, tak určitě tahle, na deset kilometrů. Vždyť v této disciplíně je Sven prakticky neporazitelný. Big Sven nebo Sven The Man jako Superman, jak mu tady říkají.

 Těch dlouhých deset kilometrů ujet v takovém tempu, být úplně nejrychlejší, už zvedat ruce nad hlavu na znamení vítězství a hned vzápětí se dozvědět, že to všechno neplatí, protože se stala chyba - to musí být opravdu nepředstavitelně těžké se s takovou situací vyrovnat.  Ale nedá se nic jiného dělat, musí se zvednout a jít dál. V tom je sport taky důležitá průprava pro život. Zvednout se a jít dál. Nevzdát to.

 Stala se prostě chyba, lidské pochybení. Mýliti se je lidské, to se přece říká. Ale co když jsem svojí chybou poškodil druhého? To  musí člověka sžírat dvojnásobně. Tady šlo o medaili, ale jinde může jít i o život. Tady si trenér spletl dráhy. Před měsícem v Belgii si strojvůdce spletl barvy a přehlédl červenou na návěští. Srazily se vlaky a o život přišlo dvacet lidí. V tu chvíli vás napadne, ještě že ten trenér není strojvůdce.  Nevidím do psychiky toho trenéra, ale dovedu si představit, že by se nejraději býval zahrabal do země. Čas je ale nejlepší lékař, zahojí otevřené rány a zahladí ostré šrámy. Nešlo o život, jenom o jeden ztracený sen. Už to přebolelo a budou další příležitosti.  Nakonec, ta úroda medailí nebyla zase až tak špatná a s odstupem času je všechno vidět v trošku lepším světle.

Už  se dokonce objevily i názory, že pro značku Sven Kramer se vlastně nemohlo stát nic lepšího. Upřímně, kdo si pamatuje olympijské vítěze před čtyřmi, osmi, či více lety? Všechno je pomíjivé. Toto drama si ale bude hodně lidí pamatovat velmi, velmi dlouho. Ten Sven je vlastně ještě větší hrdina, než kdyby tu zlatou vyhrál. Konečně, jednu už stejně má, tak má místo té druhé alespoň legendu. Sponzoři z toho jistě udělají velký příběh. Nevím, jestli si to myslí i Sven, ale už se dokonce i trochu usmívá. Na smutky není čas, musí se dál, čekají další závody.

media_xl_112856.jpg martina_vlajka.jpg

Martina si dráhy nespletla a nezklamala. Její talent, píle, skromnost, odvaha, úsilí a nevím jaké ještě všechny úžasné vlastnosti ve spojení se schopnostmi jejího trenéra přinesly očekávané ovoce. Už zase jsem se tady v tom království bruslení pýchou tetelila. „Víte, já jsem z té země, která nemá ani jeden rychlobruslařský stadion a přitom má olympijskou vítězku!“ Když má člověk talent, píli a motivaci, tak prostě dokáže velké věci, i když zrovna nemá nejlepší podmínky. Možná právě proto. Bohužel tato úvaha může sloužit i jistým mocným, kteří rozhodují, jako výmluva. Jak dlouho se už mluví o tom jednom stadionu u nás? Bude či nebude? Vlastně tu dráhu nepotřebujeme. Už jsem četla i názory, že to stejně popularizaci tohoto sportu moc nepomůže, protože prostě u nás nemáme tradici. My jsme odrostlí po staletí na rybníkách a tak se kluci u nás rodí s hokejkou v ruce a holčičky dělají piruety. To Holanďani na těch svých kanálech mohli jezdit jenom sem a tam, a proto jsou rychlobruslařská velmoc. Možná na tom něco je, co se té tradice týče. Žijeme ale v moderní době, zvykáme si na nové věci a zakládáme nové tradice. A proto si stejně myslím, že mít takové dráhy pro bruslení by přineslo radost a užitek nejen vrcholovým sportovcům, ale i mnoha nadšeným svátečním i všednodenním bruslařům amatérům. Vzhledem k tomu, že s těmi hokejkami a piruetami se nám teď stejně moc nedaří, tak proč to  nezkusit s rychlobruslením.

 Klein_Nederlands_w_274244e.jpg

A když jsem zmínila ty tradice a zvláštnosti, musím se k něčemu přiznat. Už se ani nemůžu vytahovat, že jsem z té země, která má olympijskou vítězku, aniž by měla jeden jediný rychlobruslařský stadion. Zase mě ti Holanďani trumfli! Víte, kdo nakonec pro Holandsko vybojoval tu jejich stou zlatou medaili v historii olympijských her? Jistá Nicolien Sauerbreij. Na snowboardu!! Země, která nemá jediný kopec, natožpak zasněžený, má olympijskou vítězku! Ono to tedy nakonec bude stejně asi o tom talentu, píli a motivaci.

 Ze srdce přeju všem sportovcům jejich úspěch a za ty, kteří tentokrát neuspěli, doufám, že se jim to podaří příště. Pro mne, línou myš, jsou vzorem a motivací, abych se svým tělem a duší alespoň občas něco udělala.

 

Jitka Prokopičová

NULIJá tedy hodně s křížkem16:2913.3.2010 16:29:22
jitkaPoděkování potřetí16:005.3.2010 16:00:07
jitkaPointa14:205.3.2010 14:20:39
jitkaO rychlosti14:185.3.2010 14:18:25
jitkaSáblíkov14:165.3.2010 14:16:22
Lída V.A to je to23:264.3.2010 23:26:50
Mirek T.A ještě malý dovětek:22:244.3.2010 22:24:41
martaNejsi líná myš21:084.3.2010 21:08:30
Lída V.EVO, neměla jste12:434.3.2010 12:43:54
zuzanajo, olympiáda....08:594.3.2010 8:59:46
jan varguličJá si..07:364.3.2010 7:36:43
Mirek T.Milá Jitko,23:303.3.2010 23:30:12
PepeK tématu:15:523.3.2010 15:52:40

Počet příspěvků: 16, poslední 13.3.2010 16:29:22 Zobrazuji posledních 16 příspěvků.

Jitka Prokopičová

Jitka Prokopičová

Chtěla bych se podělit se čtenáři Lidovek o některé dojmy z Beneluxu i odjinud. Vlastně chci psát o všem možném a doufám, že třeba svými příběhy i někoho pobavím a potěším. V každém případě budu ráda v dobré společnosti

Bydlím v současné době v Holandsku, ale s Českou republikou neztrácím kontakt. Mám ráda lidi (ty slušné) a snažím se brát život s nadhledem a humorem.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy