Změtení jazyků

úterý 3. listopad 2009 10:54

Text je z knizky Karla Capka "Obrazky z Holandska"

  Karel Čapek jednou napsal, že se obyčejně mylně vykládá termín babylonské zmatení jazyků. „Změtení jazyků nenastává tím, že každý mluví jiným jazykem, nýbrž tím, že každý mluví najednou několika jinými jazyky“. Napsal to pod dojmem konference Pen klubu v Haagu, které se účastnil, a platí to pořád. Tak jako skoro všechno, co Karel Čapek napsal. Není to tak dávno, kdy jsem si na něj zase vzpomněla.

Potýkám se s tím „změtením“ často. Za svůj život jsem se totiž snažila naučit těch jazyků víc, než jsem asi schopná pojmout. Výsledkem je tudíž nevalná kvalita. Šlo to postupně a vždycky to mělo nějaký důvod.  Ve chvíli, když se mi zdálo, že už to stačí a končím,  zamilovala jsem se do Holanďana. Tak tento jazyk skutečně nebyl v plánu. „Proč jsem si nevzala třeba Francouze? Asi, že mě žádný nechtěl.“ Láska je holt slepá a tak jsem se, ačkoliv s určitou nechutí, začala učit holandsky. Je to nutnost, když chci v Holandsku žít. A není to ani až tak těžké, jak Holanďani s oblibou tvrdí.  Holandština je totiž taková trošku jednodušší a ošklivější odrůda němčiny. Ošklivá především svojí výslovností.  

„ Prokristapána, vy se chcete učit holandsky?!“, zhrozil se jeden můj známý. „Vždyť to není jazyk, ale chrochtání!“ Časem jsem zjistila, že Holanďani nejen chrochtají, ale ještě k tomu šišlají. Zvlášť určití jedinci se v tom vysloveně vyžívají. Na některé známé tváře z televize jsem už alergická a když vidím na obrazovce jisté politiky, raději hned vypínám zvuk. Mnoha lidem možná vadí, co říkají. Mně ale především vadí, jak to říkají.

 Původní výhoda částečné znalosti německého jazyka se nyní ukázala jako velká překážka, protože mi teď tyto dva jazyky splývají, aniž bych si to vůbec uvědomovala. Nejen, že to pletu, ale vytvářím i zajímavé kombinace a novotvary. Nehledě na to, že už začínám chrochtat i v angličtině.

 A do toho všeho změtení mne neopustila moje celoživotní touha naučit se francouzsky. Na rozdíl od těch jiných jazyků, které jsem se kdy učila, k tomu nemám žádný pořádný důvod. Jenom ten, že francouzština je prostě krásná. Bohužel také ale velmi těžká. Pokoušela jsem se jí pokořit již několikrát, ale vypadá to, že asi nejspíš umřu, aniž bych se před tím naučila francouzsky. Jsem na tom s tímto jazykem tak špatně, že by mi už nejspíš nepomohlo ani manželství s Francouzem. Ale nevzdávám to, je přece dobré mít nějaké touhy, sny a výzvy. I cesta je cíl. 

Přihlásila jsem se proto již vloni na francouzštinu i tady, v Holandsku. „Mami, prosím tě, co šílíš?“, divil se můj mladší syn Pavel. „Proč se radši nesoustředíš na jednu věc? Vždyť neumíš ani pořádně anglicky. S angličtinou se dneska domluvíš na celém světě, snaž se ji vypilovat. To já bych se už žádný jiný jazyk než angličtinu neučil, protože ty začátky jsou hrozné a už bych si nechtěl připadat jako nějaký blb, který se neumí vymáčknout.“ 

Mám ráda výzvy nebo jsem masochista? Jsem spíš paličatá a nedám si říct.  A tak jsem zarputile chodila do obou kursů. Jednou na začátku léta, po těžkém testu z holandštiny, totálně vygumovaná, jsem se po škole jela na kole odreagovat do města. Bloumala jsem tam v obchodech mezi regály a pořád mi hučely v uších holandské věty a výrazy, které jsem určitě v testu napsala špatně.  Když jsem byla zrovna v obchodě s taškama, slyším najednou za sebou: „Salut!! Jitka!! Ça va?!“  Ježíšmarjá, Gita!!

 Gita (čte se to Chita nebo Chyta, to je jedno) byla naše učitelka francouzštiny. Moc jsem ji nemusela. Všimli jste si někdy, jak je osudově důležité natrefit na učitele, který vás někam nasměruje a posune? Tak to nebyl ten případ. Gita měla takovou celkem otravnou, možná účinnou, ale pro mne nadvakrát stresující metodu. Většinu času v jejích hodinách jsme ve dvojicích překládáli texty z holandštiny do francouzštiny. „Jak to mám proboha přeložit, když ani nevím, co to znamená?“ Nějak jsem ten kurs přežila a když jsem si už myslela, že to mám za sebou, potkám Gitu v krámu s taškama! A ještě ke všemu nebyla sama. Táhla za sebou malou dceru.

 Začala se mě vyptávat. A já, ještě hlavu plnou testů z holandštiny, jsem něco koktala, pletla do toho holandská slovíčka, rudla a jenom tušila, jak nás sleduje celý obchod. Ta její malá holka na mě zírala jako na nějakého exota. Alespoň nějaké vytržení z nudy. Modlila jsem se, ať už toho Gita nechá a propustí mne, ale ona pořád pokračovala a to její vyptávání nemělo konce. Už si asi dlouho nepokecala francouzsky. Po chvíli jsem ze sebe vysoukala, možná gramaticky ne úplně správnou, ale souvislou větu. Řekla jsem jí, že se stěhujem a tak... bo –hu – žel... nemůžu v příštím roce do jejího kursu. Tím jsem ji odrovnala, že konečně dala pokoj. Je jí to moc líto a přeje mi hezké prázdniny.

 Vypotácela jsem se z toho obchodu s taškama a protože venku bylo horko k zalknutí, zaplula jsem raději hned do vedlejšího kšeftu s plavkama. Vstoupila jsem tam důstojně a řekla jim „Bonjour“. Koukali na mě udiveně. V tu chvíli jsem si vzpomněla nejen na Karla Čapka, ale také na svého syna. Ano, přátelé, v tu chvíli jsem si skutečně připadala jako naprostý blb. 

 

Jitka Prokopičová

LucieDíky za hezký článek.19:326.11.2009 19:32:45
jitkaHlavní je nevzdávat to13:454.11.2009 13:45:16
jitkaJó Rudy Carrell,13:334.11.2009 13:33:27
RozinkaMoje Francouzstina23:453.11.2009 23:45:08
Mirek T.Rudi Carrell Show22:133.11.2009 22:13:11
RudolfPěkné, vtipné...17:253.11.2009 17:25:55
ANanakPaní Jitko,16:053.11.2009 16:05:04
NULITaky se pokouším15:263.11.2009 15:26:02
zuzanaco bych za to dala,12:543.11.2009 12:54:40
monika m.Paní Jitko,12:353.11.2009 12:35:52
NaďaMáte pravdu, Milane,11:443.11.2009 11:44:43
MilanNejlepší jazyk je matematika.11:143.11.2009 11:14:44

Počet příspěvků: 12, poslední 6.11.2009 19:32:45 Zobrazuji posledních 12 příspěvků.

Jitka Prokopičová

Jitka Prokopičová

Chtěla bych se podělit se čtenáři Lidovek o některé dojmy z Beneluxu i odjinud. Vlastně chci psát o všem možném a doufám, že třeba svými příběhy i někoho pobavím a potěším. V každém případě budu ráda v dobré společnosti

Bydlím v současné době v Holandsku, ale s Českou republikou neztrácím kontakt. Mám ráda lidi (ty slušné) a snažím se brát život s nadhledem a humorem.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy